Myslím si, že je opravdu hodně lidí, co by si přál mít auto. A to hlavně z toho důvodu, že je to velice praktické. Ovšem ale taky jsou případy, kdy auto vůbec neposloužilo tak dobře, jak mělo. A to hlavně z toho důvodu, když se řidič auta třeba někde vybourá a má nehodu. Vzpomínáte si na svoji první bouračku? Měli jste vůbec nějakou bouračku? Protože já jsem měla už asi čtyři nebo pět bouraček. Ani si to pořádně nepamatuji. A to hlavně bylo kvůli tomu, když jsem ještě tehdy chodila se svým prvním klukem, do kterého jsem se bezhlavě a slepě zamilovala. Bylo to opravdu hrozné, taky zároveň moc romantické.
A řekněte mi, která sedmnáctiletá holka netouží po romantice? Já jsem byla zamilovaná až po uši, takže mi vůbec nevadilo, že můj tehdy první přítel řídí auto bez řidičského průkazu. Vůbec mě to nezajímalo a byla jsem velice ráda, že mám tak odvážného přítele, který řídí auto bez průkazu. Takhle nám to vydrželo asi tři čtvrtě roku anebo ne celý rok, než se na to přišlo. A proto, vždycky když nás honila policie, aby přítel zastavil automobil, tak jsme si většinou někde vybourali. Vždycky jsem z toho vyvázla opravdu bez zranění, ale naposledy, při poslední bouračce jsem si zlomila kotník a stehenní kost.
Ani nevíte, jaká to byla neskutečná bolest, takže jsem si řekla, že se svým přítelem už do auta vůbec nesednu, dokud nebude mít řidičské oprávnění. To mu ale naštěstí zablokovali na dva roky, takže si ho dva roky nemohl udělat. Co ale bylo možná nejlepší řešení pro něj, tak fakt, že šel na půl roku do vězení. To mě od něho odpoutalo a byla jsem ráda, že jsem se ho zbavila. Takže jsem ráda, že jsem přežila všechny autohavárie. Nyní je tomu už dávno, asi dvacet let, ale vůbec na tom nerada vzpomínám. Nyní už mám já řidičský průkaz a řízení auta mě opravdu hodně baví a se svými dětmi a přítelem, který je slušný, jezdíme autem velice často na výlety.
